cs
Most přes řeku Kwai
Sedmioscarová adaptace stejnojmenného válečného románu francouzského spisovatele Pierra Boullea Most přes řeku Kwai je prvním snímkem, jímž se typický reprezentant britského civilismu David Lean představil jako tvůrce výpravných velkofilmů. Boulle, který působil jako inženýr a posléze i jako tajný agent v jihovýchodní Asii, padl v průběhu 2. světové války do zajetí a byl poslán na nucené práce. V bestselleru z roku 1952 vylíčil převážně smyšlený příběh, odehrávající se na pozadí výstavby „železnice smrti", která vedla z Bangkoku do Rangúnu. V nelidských podmínkách na ní skutečně pracovali a po tisících umírali spojenečtí zajatci. Válečné drama, jehož erbovním znakem se stal hvízdaný pochod Colonel Bogey March, se odehrává v roce 1943 v japonském zajateckém táboře v Barmě. Jeho pohrdavý velitel plukovník Saito se dostane do vyhroceného konfliktu se svým britským protějškem plukovníkem Nicholsonem. Ten totiž s odvoláním na Ženevské úmluvy neústupně odmítá, aby se na stavbě železničního mostu, budovaného pro jejich věznitele, manuálně podíleli i zajatí důstojníci. Navzdory krutému zacházení a hrozící smrti Nicholson soukromou psychologickou válku se Saitem vyhraje. Poté se nepříteli rozhodne dokázat morální převahu i tím, že jeho mužstvo, jež práci dosud sabotovalo, dokáže v šibeničním termínu postavit dřevěný most přes řeku Kwai. V centru filmu, který polemizuje se staroanglickým „sportovním" pojetím válečného konfliktu, jako by to byl spíše kriketový zápas, stojí rozporuplná postava pedantského plukovníka Nicholsona. Velitel si ve své imperiální pýše, neoblomnosti a zaslepené oddanosti k vojenské disciplíně neuvědomuje, že posluhuje protivníkovým strategickým zájmům a že jeho rozkazy jsou vlastně kolaborací. Nicholsonovým charakterovým protipólem je postava z tábora uprchlého amerického „důstojníka" Shearse, jenž se vrací zpět do džungle se záškodnickým komandem, aby most vyhodil do povětří. Jelikož jej ztělesnil William Holden, proslavený postavou cynického kšeftaře ve Wilderově geniálním filmu Stalag 17 (1953), ani protřelý Shears není žádný wayneovský válečný hrdina. Právě obyčejný voják, jenž důstojnickou uniformu ukradl a místo sebevražedné mise by raději zůstal ve společnosti fešných ošetřovatelek v nemocnici na Cejlonu, je hlavním aktérem dobrodružné linie příběhu i jeho ironickým glosátorem. Vyznění emotivně vypjatého dramatu, které dokládá Leanovo vypravěčské i inscenační mistrovství, poněkud devalvuje pateticky nevěrohodné vyústění, jež je v zásadním rozporu s předlohou (Nicholson v románu „neprozře"). Sporný konec však nebyl ústupkem Pierra Boullea, který je v původních titulcích uveden jako autor scénáře. Skuteční scenáristé Michael Wilson a Carl Foreman byli totiž v době natáčení na tzv. černé listině a jejich jména se na plátně objevila až na restaurované kopii z roku 1985.(Letní filmová škola)
Více informacíPodobné tituly
O pořadu
Sedmioscarová adaptace stejnojmenného válečného románu francouzského spisovatele Pierra Boullea Most přes řeku Kwai je prvním snímkem, jímž se typický reprezentant britského civilismu David Lean představil jako tvůrce výpravných velkofilmů. Boulle, který působil jako inženýr a posléze i jako tajný agent v jihovýchodní Asii, padl v průběhu 2. světové války do zajetí a byl poslán na nucené práce. V bestselleru z roku 1952 vylíčil převážně smyšlený příběh, odehrávající se na pozadí výstavby „železnice smrti", která vedla z Bangkoku do Rangúnu. V nelidských podmínkách na ní skutečně pracovali a po tisících umírali spojenečtí zajatci.
Válečné drama, jehož erbovním znakem se stal hvízdaný pochod Colonel Bogey March, se odehrává v roce 1943 v japonském zajateckém táboře v Barmě. Jeho pohrdavý velitel plukovník Saito se dostane do vyhroceného konfliktu se svým britským protějškem plukovníkem Nicholsonem. Ten totiž s odvoláním na Ženevské úmluvy neústupně odmítá, aby se na stavbě železničního mostu, budovaného pro jejich věznitele, manuálně podíleli i zajatí důstojníci. Navzdory krutému zacházení a hrozící smrti Nicholson soukromou psychologickou válku se Saitem vyhraje. Poté se nepříteli rozhodne dokázat morální převahu i tím, že jeho mužstvo, jež práci dosud sabotovalo, dokáže v šibeničním termínu postavit dřevěný most přes řeku Kwai.
V centru filmu, který polemizuje se staroanglickým „sportovním" pojetím válečného konfliktu, jako by to byl spíše kriketový zápas, stojí rozporuplná postava pedantského plukovníka Nicholsona. Velitel si ve své imperiální pýše, neoblomnosti a zaslepené oddanosti k vojenské disciplíně neuvědomuje, že posluhuje protivníkovým strategickým zájmům a že jeho rozkazy jsou vlastně kolaborací.
Nicholsonovým charakterovým protipólem je postava z tábora uprchlého amerického „důstojníka" Shearse, jenž se vrací zpět do džungle se záškodnickým komandem, aby most vyhodil do povětří. Jelikož jej ztělesnil William Holden, proslavený postavou cynického kšeftaře ve Wilderově geniálním filmu Stalag 17 (1953), ani protřelý Shears není žádný wayneovský válečný hrdina. Právě obyčejný voják, jenž důstojnickou uniformu ukradl a místo sebevražedné mise by raději zůstal ve společnosti fešných ošetřovatelek v nemocnici na Cejlonu, je hlavním aktérem dobrodružné linie příběhu i jeho ironickým glosátorem.
Vyznění emotivně vypjatého dramatu, které dokládá Leanovo vypravěčské i inscenační mistrovství, poněkud devalvuje pateticky nevěrohodné vyústění, jež je v zásadním rozporu s předlohou (Nicholson v románu „neprozře"). Sporný konec však nebyl ústupkem Pierra Boullea, který je v původních titulcích uveden jako autor scénáře. Skuteční scenáristé Michael Wilson a Carl Foreman byli totiž v době natáčení na tzv. černé listině a jejich jména se na plátně objevila až na restaurované kopii z roku 1985.(Letní filmová škola)