cs
Neznámá Guyana
S01E01 - Nedotčený prales
Na severovýchodě jihoamerického kontinentu leží výjimečný svět – Guyana. Země s rozmanitou krajinou a unikátní faunou má necelých 800 000 obyvatel. Jsou zde 3 odlišné ekosystémy. Na jihozápadě se rozprostírá savana, sever lemuje pobřeží a uprostřed mezi nimi leží deštný prales. 80% území pokrývají lesy, zelené srdce Guyany, protkané řekami a vodními toky. Guyanu spojuje se zbytkem kontinentu jediná silnice (má téměř 500 km), která se táhne od hlavního města Georgetownu až k hranicím s Brazílií. V polovině cesty leží řeka Essequibo, která patří k největším Jihoamerickým řekám a kromě toho, že je dopravní tepnou Guyany, nabízí život pro mnoho živočichů. Deštný prales Iwokrama – v místním kmeni Makušiů znamená útočiště – je jeden ze 4 posledních nedotčených pralesů na Zemi a nejstarší chráněná oblast v Guyaně. Na ploše čtyř tisíc kilometrů čtverečních zde najdeme obrovské množství rostlin a živočichů, mnoho z nich je endemických. Pro návštěvníky Guyany je určeno zdejší ekocentrum, které spojuje ekoturistiku a výzkum. Jeho cílem je trvale udržitelné využití lesa. Zdejší prales je domovem nejznámějšího jihoamerického predátora. Jaguár je král džungle, jeho teritorium se rozkládá na několika stovkách kilometrů čtverečních. Svou kořist neštvou, ale plíží se a útočí ze zálohy. Dnes měl jeden jaguár štěstí, ulovil místního jelena a odtáhl si ho do bezpečí. V turistickém centru Atta začíná stezka v korunách stromů. Ve výšce 30 m prochází korunami stromů zavěšená lávka. „Odsud se dá sledovat všechen bujarý život na stromech“, vypráví nám jeden ze zdejších průvodců. Různé druhy opic přicházejí na zralé ovoce a pochutnávají si na něm. Harpie, nejmohutnější ptáci světa, mají hnízda v co možná největší výšce stromů. Iwokrama dokáže uživit pouze 50 hnízdících párů. Guyana ale nedisponuje jenom přírodním bohatstvím, jsou zde i velká ložiska zlata a diamantů. Strážce Mike má schůzku v obchodní stanici u řeky a vypráví o Chinese Landing, místě kde se odehrává černá těžba těchto nerostů. Spolu s policií jdou toto místo zkontrolovat. Je s nimi i doktorka Raquel Thomas Caesar – ředitelka rezervace Iwokrama a známá ochránkyně přírody. Vydáváme se na nebezpečnou misi do oblasti, kde dochází k nelegální težbě zlata. Na 15% Guyany žijí v chráněných oblastech původní kmeny. Jejich dávná práva na půdu dnes chrání moderní zákony, což je unikátní nejen v Jižní Americe. Rolníci z kmene Vapišanů vypalují menší území lesa, aby zde mohli zasadit například maniok. Ač by se zdálo, že vypalováním prales ničí, opak je pravdou. Po pár letech se místo, kde bylo pole opět zatravní a zalesní a je přínosem i pro místní faunu. U řeky můžeme vidět ve skalních rytinách pozůstatky dávné civilizace, kdy nejspíš vzrostlé stromy nezabíraly tolik půdy. O zdejších rytinách se bohužel mnoho neví. Vesnice Apoteri se nachází na soutoku řek Essequibo a Rupununi. Do 80. let minulého století byla hlavním centrem produkce balaty, která byla během světových válek důležitou alternativou ke kaučuku. Dnes ji nahradil syntetický kaučuk a průmyslově se už nepoužívá. Vivien je jeden z mála, kdo balatu ještě sbírá. Mačetou narušuje kůru stromu, ze kterého začne téct bílá míza. Ta stéká po kmeni stromu do pytle, který Vivien umístil do prvních zářezů na strom.
Více informací
O pořadu
Na severovýchodě jihoamerického kontinentu leží výjimečný svět – Guyana. Země s rozmanitou krajinou a unikátní faunou má necelých 800 000 obyvatel. Jsou zde 3 odlišné ekosystémy. Na jihozápadě se rozprostírá savana, sever lemuje pobřeží a uprostřed mezi nimi leží deštný prales. 80% území pokrývají lesy, zelené srdce Guyany, protkané řekami a vodními toky. Guyanu spojuje se zbytkem kontinentu jediná silnice (má téměř 500 km), která se táhne od hlavního města Georgetownu až k hranicím s Brazílií. V polovině cesty leží řeka Essequibo, která patří k největším Jihoamerickým řekám a kromě toho, že je dopravní tepnou Guyany, nabízí život pro mnoho živočichů. Deštný prales Iwokrama – v místním kmeni Makušiů znamená útočiště – je jeden ze 4 posledních nedotčených pralesů na Zemi a nejstarší chráněná oblast v Guyaně. Na ploše čtyř tisíc kilometrů čtverečních zde najdeme obrovské množství rostlin a živočichů, mnoho z nich je endemických. Pro návštěvníky Guyany je určeno zdejší ekocentrum, které spojuje ekoturistiku a výzkum. Jeho cílem je trvale udržitelné využití lesa. Zdejší prales je domovem nejznámějšího jihoamerického predátora. Jaguár je král džungle, jeho teritorium se rozkládá na několika stovkách kilometrů čtverečních. Svou kořist neštvou, ale plíží se a útočí ze zálohy. Dnes měl jeden jaguár štěstí, ulovil místního jelena a odtáhl si ho do bezpečí. V turistickém centru Atta začíná stezka v korunách stromů. Ve výšce 30 m prochází korunami stromů zavěšená lávka. „Odsud se dá sledovat všechen bujarý život na stromech“, vypráví nám jeden ze zdejších průvodců. Různé druhy opic přicházejí na zralé ovoce a pochutnávají si na něm. Harpie, nejmohutnější ptáci světa, mají hnízda v co možná největší výšce stromů. Iwokrama dokáže uživit pouze 50 hnízdících párů. Guyana ale nedisponuje jenom přírodním bohatstvím, jsou zde i velká ložiska zlata a diamantů. Strážce Mike má schůzku v obchodní stanici u řeky a vypráví o Chinese Landing, místě kde se odehrává černá těžba těchto nerostů. Spolu s policií jdou toto místo zkontrolovat. Je s nimi i doktorka Raquel Thomas Caesar – ředitelka rezervace Iwokrama a známá ochránkyně přírody. Vydáváme se na nebezpečnou misi do oblasti, kde dochází k nelegální težbě zlata. Na 15% Guyany žijí v chráněných oblastech původní kmeny. Jejich dávná práva na půdu dnes chrání moderní zákony, což je unikátní nejen v Jižní Americe. Rolníci z kmene Vapišanů vypalují menší území lesa, aby zde mohli zasadit například maniok. Ač by se zdálo, že vypalováním prales ničí, opak je pravdou. Po pár letech se místo, kde bylo pole opět zatravní a zalesní a je přínosem i pro místní faunu. U řeky můžeme vidět ve skalních rytinách pozůstatky dávné civilizace, kdy nejspíš vzrostlé stromy nezabíraly tolik půdy. O zdejších rytinách se bohužel mnoho neví. Vesnice Apoteri se nachází na soutoku řek Essequibo a Rupununi. Do 80. let minulého století byla hlavním centrem produkce balaty, která byla během světových válek důležitou alternativou ke kaučuku. Dnes ji nahradil syntetický kaučuk a průmyslově se už nepoužívá. Vivien je jeden z mála, kdo balatu ještě sbírá. Mačetou narušuje kůru stromu, ze kterého začne téct bílá míza. Ta stéká po kmeni stromu do pytle, který Vivien umístil do prvních zářezů na strom.