cs
Na programu televize
S01E10 - Příběhy pro prime time
Hraná tvorba byla od vzniku televize jednou z nejdůležitějších součástí její nabídky. Jejímu zaměření a požadavkům na zpracování určitých témat věnovalo vedení vždy značnou pozornost a v průběhu desetiletí se priority, které si Československá televize stanovovala, měnily s ohledem na politicko-společenskou situaci v zemi. V prvních letech vysílání byla úspěchem každá nová televizní hra, která vznikla – omezení přitom nebylo jen technologické, ale i tvůrčí – jak autoři, tak realizátoři se museli nejprve naučit používat specifické prvky televizní řeči. Tvůrčí svoboda 60. let přinesla novou vlnu nejen ve filmu, ale i v televizní produkci. Soliterní inscenace z té doby – Raport A. Moskalyka, Šach mat Alfréda Radoka, Barabášova Krotká nebo Sladké hry minulého léta Juraje Herze – oceňovali nejen diváci, ale porotci mezinárodních festivalů. V náročné dramaturgii pokračovala ČST díky bratislavskému studiu a legendárním „Slovenským pondělkům“. Nejlepší herci, režiséři, ambice neklesnout pod hranici vkusu, to vše je dodnes synonymem úspěchu tohoto projektu. Dalším fenoménem normalizační éry byl cyklus Bakaláři. Nápad Jaroslava Dietla oslovit diváky se ukázal natolik nosný, že všechna studia ČST se podílela na dramatizaci diváckých námětů. Bohužel se studia musela popasovat i s objednávkou dramatických děl z prostředí budování ropovodů, jejichž hrdiny měli být hrdinové socialistické práce. Době navzdory vznikly i inscenace kvalitní – často z pera Jiřího Hubače, připomeňme Ikarův pád a Tažní ptáci, v nichž herecky zářili Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský. Teprve rok 1989 znamenal povolení ideologického sevření a návrat zakázaných autorů a témat. (Česká televize)
Více informacíEpizody
Řada 1Dokumenty své doby
První pokusy o dokumentární tvorbu připomínaly spíše filmové týdeníky – jejich náplň určovala výročí velkých událostí a rozhodně nešlo o zachycení poválečné reality. Změny v této oblasti zaznamenáme až počátkem 60. let – zrodí se nový žánr, kterému se později bude říkat publicistika. Té se bude mimořádně dařit v regionálních studiích ČST – Ostrava svým pořadem Ostravské vteřiny nechá na televizní obrazovku vstoupit „obyčejného člověka“ s jeho radostmi i starostmi. V brněnském studiu vznikne polemický seriál Mohu do toho mluvit? Věci do té doby nevídané. Politické tání 60. let a nový ředitel ČST Jiří Pelikán způsobí, že se televize bude stále odvážněji věnovat aktuálním nebo do té doby tabuizovaným tématům a názorům celého spektra společnosti. I po formální stránce se publicistická a dokumentární tvorba promění – filmoví dokumentaristé začnou využívat například ankety, televizní dokumentaristé zase budou kultivovat obraz po vzoru filmových dokumentů. Společenský kvas dá vzniknout pořadům jako Zvědavá kamera, dá prostor populárním osobnostem, jako byli například Jan Werich nebo Ota Šik. Do neoprávněného zapomenutí zapadl největší publicistický projekt ČST – Československá expedice. Cílem bylo natočit pět reportáží z každého kraje a podíleli se na nich přední televizní publicisté. Sovětská invaze v srpnu 1968 zřejmě způsobila, že jich vzniklo jen dvacet. Sovětské tanky a následná normalizace samozřejmě přinesly zásadní personální čistky ve vedení ČST i mezi autory. Publicistika se stala zcela služebnou režimu a dokument téměř neexistoval. Jediný únik skýtají folklor, cestopisy a věda – tehdy vzniká první vědecko-popularizační projekt Okna vesmíru dokořán. Gorbačovská perestrojka sice trochu uvolnila autocenzuru i vliv stranických orgánů, ale zlatý věk dokumentu nastane až po roce 1989. Jsou peníze, není cenzura, mezi tvůrci je přetlak témat i tvůrčí energie. Na obrazovku se dostává tvorba prvních soukromých subjektů Febia a Filmu a sociologie. (Česká televize)
V hlavní roli múzy
V hlavní roli múzy
Dříve než začala Československá televize systematicky zaznamenávat a šířit jevištní umění – činohru, operu a balet – nahrazovala divadelní představení původní dramatickou tvorbu. Nejprve se do studia přenášela nazkoušená divadelní představení, od roku 1955 přenášela řadu představení živě. Postupně se měnil i názor na to, jak jevištní tvar co nejlépe zprostředkovat televiznímu divákovi. I ti nejzarytější odpůrci televizních záznamů uznávají dokumentární hodnotu takových počinů. Díky nim máme představu, jak vypadala v roce 1963 inscenace Drahomíra v režii Otomara Krejči v Národním divadle nebo si můžeme vychutnat herectví Jana Wericha s Miroslavem Horníčkem ve slavných předscénách. Televizní tvůrci se učili, kolik kamer je potřeba, aby natočili dění na scéně a přiblížili televizním divákům detail herecké práce. Už v roce 1965 vznikl v ČST cyklus Zveme vás do divadla, v němž jeho kultivovaný a zasvěcený průvodce Václav Voska přibližoval vybraná představení pražských divadel. V letech osmdesátých na něj navázal cyklus Dnes večer v…, který se zaměřoval na divadla oblastní. Díky televizi tak máme o tvaru inscenací či hereckých výkonech i jiné svědectví než fotografie. Zatímco u televizního zpracování baletu nebo opery jde o umění převést hudbu nebo pohyb do obrazu a o míru stylizace – tady je třeba zmínit evropsky uznávaného režiséra Petra Weigla – u činohry se cení režijní přístup respektující divadelní tvar. Díky umu televizních tvůrců máme zachovány legendární herecké výkony – Jana Libíčka jako krále Ubu, Petra Nárožného jako hejtmana z Kopníku, Michala Dočolomanského v roli Jánošíka. Televize tuto záslužnou kulturní roli – dokumentovat jevištní múzy a přenášet je do domovů televizních diváků – neopustila za celou dobu své existence. Proměňovala se jen dramaturgie vybraných titulů – v letech 90. se na obrazovku dostanou i tvůrci jako Václav Havel. (Česká televize)
Příběhy pro prime time
Příběhy pro prime time
Hraná tvorba byla od vzniku televize jednou z nejdůležitějších součástí její nabídky. Jejímu zaměření a požadavkům na zpracování určitých témat věnovalo vedení vždy značnou pozornost a v průběhu desetiletí se priority, které si Československá televize stanovovala, měnily s ohledem na politicko-společenskou situaci v zemi. V prvních letech vysílání byla úspěchem každá nová televizní hra, která vznikla – omezení přitom nebylo jen technologické, ale i tvůrčí – jak autoři, tak realizátoři se museli nejprve naučit používat specifické prvky televizní řeči. Tvůrčí svoboda 60. let přinesla novou vlnu nejen ve filmu, ale i v televizní produkci. Soliterní inscenace z té doby – Raport A. Moskalyka, Šach mat Alfréda Radoka, Barabášova Krotká nebo Sladké hry minulého léta Juraje Herze – oceňovali nejen diváci, ale porotci mezinárodních festivalů. V náročné dramaturgii pokračovala ČST díky bratislavskému studiu a legendárním „Slovenským pondělkům“. Nejlepší herci, režiséři, ambice neklesnout pod hranici vkusu, to vše je dodnes synonymem úspěchu tohoto projektu. Dalším fenoménem normalizační éry byl cyklus Bakaláři. Nápad Jaroslava Dietla oslovit diváky se ukázal natolik nosný, že všechna studia ČST se podílela na dramatizaci diváckých námětů. Bohužel se studia musela popasovat i s objednávkou dramatických děl z prostředí budování ropovodů, jejichž hrdiny měli být hrdinové socialistické práce. Době navzdory vznikly i inscenace kvalitní – často z pera Jiřího Hubače, připomeňme Ikarův pád a Tažní ptáci, v nichž herecky zářili Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský. Teprve rok 1989 znamenal povolení ideologického sevření a návrat zakázaných autorů a témat. (Česká televize)
O pořadu
Československá televize byla médiem stvořeným za účelem propagandy. Vedle ní dávala lidem, když nebyl v selhávající ekonomice chleba, alespoň onu hru – zábavu. Nutno podotknout, že na světové úrovni. Přes kontroverzní kontext jsou taková díla svědectvím kreativity, umu a invence talentovaných lidí. I v těžkých časech dala televize vzniknout dílům s tématy týkajícími se základních lidských hodnot nebo dílům nadčasovým svým autorským vkladem, které i dnes patří mezi klenoty české audiovize. Každý díl mapuje jeden žánrový/formátový fenomén (krimi, pohádky, silvestry, soutěže, ...) napříč časem prostřednictvím detailnějšího fokusu na několik vybraných pořadů, doplněných o přehledový kontext tvorby v dané oblasti v ČST i ve světě. Na povrch vynese neznámé informace o známých pořadech a představí i neznámé pořady, kdysi kultovní nebo výjimečné co do látky a zpracování. Klíčem výběru bude kvalita, invence a kreativita. Pořad představí tvorbu celé ČST – tedy i tvorbu slovenských studií ČST. Základními stavebními prvky cyklu jsou rozhovory s pamětníky, tvůrci a herci. Nadále zde budou účinkovat historici médií a televizní kritici a teoretici. Archivy v držení České televize, Rozhlasu a televízie Slovenska, Národního filmového archivu nebo Slovenského filmového ústavu nabídnou pohled do zákulisí vzniku pořadů, doplní výpovědi podávající jedinečné svědectví o zásadním obsahu a invenčním uchopení jednotlivých děl.
(Česká televize)