cs
Bizetova Carmen ve veronské Aréně
Drama vášnivé lásky, žárlivosti a nečekané vraždy je obsahem Bizetovy Carmen, která paradoxně při své světové premiéře v roce 1875 propadla. Prý morálně pohoršovala tehdejší pařížskou společnost. Zásluhu na tom do jisté míry měla první francouzská představitelka Galli-Marié, která o světové premiéře doslova zvedla ze židlí obecenstvo v Salle Favart. Dnes opera patří mezi nejhranější vůbec. Přesto její skladatel Georges Bizet zemřel čtyři měsíce po prvním uvedení v Bougivalu na Seině s falešným vědomím, že je zcela neúspěšný autor. Bylo mu pouhých 37 let... Toto osudové hudební drama s vynikající lotyšskou mezzosopranistkou Elinou Garančou v titulní roli a tenoristou Brianem Jagdem v postavě Don Josého můžete sledovat v záznamu z Veronské arény. Režisérem představení byl Franco Zeffirelli, který zároveň navrhl výpravu. Hudebně dílo nastudoval dirigent Marco Armiliato. V dalších rolích se představí Claudio Sgura jako Escamillo, Maria Teresa Leva jako Micaëla a Gabriele Sagona jako Zuniga. Libreto francouzské opery, odehrávající se převážně v Andalusii, napsali Henri Meilhac a Ludovic Halévy podle stejnojmenné novely Prospera Mériméea... Původně mělo dílo mluvené dialogy; až od vídeňského uvedení jsme dodnes většinou uvyklí slýchat plně prokomponovanou operu, kterou hudebně upravil Bizetův žák Ernest Guiraud. Doboví francouzští kritici nepřijali Carmen vlídně, protože nesplnila jejich očekávání. Jedni si přáli zpěvohru v „auberovském“ duchu, jiní pod vlivem Wagnera očekávali závažné „massenetovské“ drama. Jediný německý filosof Friedrich Nietzsche pochopil ihned dokonalý tvar tohoto jevištně vděčného kusu a řadil ho vysoce nad hudební dramata svého bývalého přítele Richarda Wagnera. Přímo o Carmen píše: „Žádná Senta, která se rovná Sentimentalita! Ale láska jako osud – cynická, nevinná, hrozná – a právě v tom ryzí! Láska, která obsahuje válku a smrtelnou nenávist obou pohlaví!“ (Česká televize)
Více informací
O pořadu
Drama vášnivé lásky, žárlivosti a nečekané vraždy je obsahem Bizetovy Carmen, která paradoxně při své světové premiéře v roce 1875 propadla. Prý morálně pohoršovala tehdejší pařížskou společnost. Zásluhu na tom do jisté míry měla první francouzská představitelka Galli-Marié, která o světové premiéře doslova zvedla ze židlí obecenstvo v Salle Favart. Dnes opera patří mezi nejhranější vůbec. Přesto její skladatel Georges Bizet zemřel čtyři měsíce po prvním uvedení v Bougivalu na Seině s falešným vědomím, že je zcela neúspěšný autor. Bylo mu pouhých 37 let... Toto osudové hudební drama s vynikající lotyšskou mezzosopranistkou Elinou Garančou v titulní roli a tenoristou Brianem Jagdem v postavě Don Josého můžete sledovat v záznamu z Veronské arény. Režisérem představení byl Franco Zeffirelli, který zároveň navrhl výpravu. Hudebně dílo nastudoval dirigent Marco Armiliato. V dalších rolích se představí Claudio Sgura jako Escamillo, Maria Teresa Leva jako Micaëla a Gabriele Sagona jako Zuniga. Libreto francouzské opery, odehrávající se převážně v Andalusii, napsali Henri Meilhac a Ludovic Halévy podle stejnojmenné novely Prospera Mériméea... Původně mělo dílo mluvené dialogy; až od vídeňského uvedení jsme dodnes většinou uvyklí slýchat plně prokomponovanou operu, kterou hudebně upravil Bizetův žák Ernest Guiraud. Doboví francouzští kritici nepřijali Carmen vlídně, protože nesplnila jejich očekávání. Jedni si přáli zpěvohru v „auberovském“ duchu, jiní pod vlivem Wagnera očekávali závažné „massenetovské“ drama. Jediný německý filosof Friedrich Nietzsche pochopil ihned dokonalý tvar tohoto jevištně vděčného kusu a řadil ho vysoce nad hudební dramata svého bývalého přítele Richarda Wagnera. Přímo o Carmen píše: „Žádná Senta, která se rovná Sentimentalita! Ale láska jako osud – cynická, nevinná, hrozná – a právě v tom ryzí! Láska, která obsahuje válku a smrtelnou nenávist obou pohlaví!“
(Česká televize)