cs
Letecké katastrofy
S18E08 - Klamné zdání
14. října 1990. Let Alitalia 404 z Milána do Curychu byl ve fázi závěrečného přiblížení ke klotenskému letišti. Piloti neviděli přistávací dráhu, ale navigační přístroje jim ukazovaly, že sledují správný signál z letiště... Posádka potřebovala pouze zachytit radiomaják označovaný jako vnější návěstidlo. Někde se však stala fatální chyba. Letadlo náhle narazilo do korun stromů, převrátilo se a dopadlo na zalesněné úbočí hory necelých deset kilometrů od přistávací dráhy. Hasiči přispěchali na místo nehody. Tam zjistili, že letoun v lese zanechal 300 metrů dlouhou jizvu a následný požár pohltil většinu vraku. Všech 46 osob na palubě zahynulo. Když vyšetřovatelé ze švýcarského Úřadu pro vyšetřování leteckých nehod (AAIB) prověřili radarový záznam, všimli si, že let 404 letěl déle než pět minut příliš nízko. Správná sestupová rovina by ho postupně dovedla až na práh ranveje. Letadlo letělo téměř paralelně s ní, ovšem víc než o 300 metrů níž. Dispečer připustil, že si toho nevšiml, a vysvětlil, že varovný systém minimální výšky na letišti dosud nebyl instalován. Kvůli obavám z vážné závady byl okamžitě vypnut přístrojový přistávací systém (ILS). Komplexní zkoušky však prokázaly, že navádění na dráhu funguje bez problémů. Žádné stopy neposkytly ani osobní záznamy pilotů. Oba byli zkušení a trasu už několikrát absolvovali. Nic neodhalil ani zapisovač letových údajů (FDR), podle kterého bylo letadlo mechanicky v pořádku. Protože šlo o stroj americké výroby, k vyšetřování se připojil pracovník NTSB. Kokpit letu 404 byl vybavený zastaralým bubínkovým výškoměrem, u kterého se dá snadno udělat chyba v odečtu. Vyšetřovatelé však neměli jak zjistit, jestli se to opravdu stalo. Zvukový záznam z pilotní kabiny měl velmi slabou kvalitu, ale transkript vyčištěné nahrávky přinesl nečekaná odhalení: Posádka se domnívala, že „je na paprsku“, ačkoliv letěla výrazně pod sestupovou rovinou. Systém signalizace blízkosti země (GPWS) posádku před blížící se kolizí nevaroval. Druhý pilot oznámil průlet, ale kapitán jeho povel odvolal. Během zkoumání trosek prohlédli vyšetřovatelé dva přístroje z kokpitu a učinili znepokojivý objev. Kapitán ohlásil zachycení, protože mu jeho přístroje ukazovaly, že je na sestupové rovině, ačkoliv letěli o víc než 300 metrů pod ní. Bylo třeba zjistit, jak mohly klíčové přístroje ukazovat nesprávné hodnoty. S pomocí techniků společnosti Alitalia byl prozkoumán zdroj těchto informací – navigační přijímač č. 1. Zařízení nejevilo žádné známky poruchy, ale objevilo se podezření, že uvnitř došlo ke zkratu. Poškozenou jednotku nebylo možné vyzkoušet... (Česká televize)
Více informacíEpizody
Když dojde palivo
Když dojde palivo
24. augusta 2001 piloti transatlantického letu 236 nad Atlantickým oceánom s hrôzou zistili, že letia doslova na benzínové výpary. Záhadným spôsobom sa minuli všetky pohonné hmoty, a tak lietadlo muselo pristáť na najbližšej námornej základni na Azorských ostrovoch. Pri vyšetrovaní vyšlo najavo, že nedostatok paliva spôsobila nesprávna údržba lietadla. V hydraulike chýbal olej, čo zničilo palivové potrubie. (TV JOJ)
Smrt v Tichém oceánu
Piloti amerického MD 83 letícího z Mexika do Spojených států začali mít krátce po startu potíže s řízením. Pokoušeli se problém vyřešit sami, ale netušili, že letadlo s osmdesáti osmi lidmi na palubě už zachránit nelze...31. ledna ve 14.30 odstartovala pravidelná linka společnosti Alaska Airlines z letiště Puerto Vallarta a mířila do San Franciska a Seattlu. Let číslo 261 převážel 83 cestujících a 5 členů posádky. Letoun McDonnel Douglas MD-83 z úspěšné řady letounů s motory umístěnými vzadu řídil kapitán Ted Thomson spolu s druhým důstojníkem Billem Tanskym. Oba měli nalétáno tisíce hodin. Nedlouho po vzletu zaznamenala posádka obtíže, hlavní stabilizátor byl nehybný. Stabilizátor u stroje typu MD-83 je dvanáct metrů široká vodorovná plocha v přední části ocasu. Spolu s výškovým kormidlem slouží k udržování podélné stability. Piloti si mysleli, že zaseknutí stabilizátoru bylo způsobeno chybou v elektrických motorech, a věřili, že dle manuálu a standardních postupů závadu odstraní. Proto se nerozhodli vrátit se zpět na mexické letiště. Zaseklý stabilizátor tlačil stroj k zemi, piloti se jej snažili opakovaně rozhýbat spínači, kterými se posouvá. Dalším krokem, který učinili, bylo vypnutí autopilota. Stroj pak řídili už jen ručně. S velkými obtížemi se jim nakonec podařilo zvednout příď. Tou dobou se rozhodli kontaktovat oddělení údržby společnosti a žádali o radu, neboť v palubním deníku ani jinde nenašli žádný záznam o ohlášení nějaké závady letounu a požádali o odklonění letu do Los Angeles i přesto, že jim to zpočátku dispečer koordinující pohyb letadel společnosti kvůli zdržení rozmlouval. Jak se letoun přibližoval k LA situace se zhoršovala a piloti se začali obávat, zda dokážou se strojem bezpečně dosednout. Ani další úsilí o uvolnění ocasní plochy, které posádka vynaložila, se nesetkalo s úspěchem. Pilotům se poté, co stroj střemhlav se řítící k zemi vyrovnali, jen stěží dařilo udržovat letovou hladinu. Poškozený stabilizátor je stále tlačil dolů. Jako protiváhu působení stabilizátoru využila posádka výšková kormidla – pohyblivé plochy v zadní části ocasu přímo spojené s řídící pákou. Letoun byl v tu chvíli odkázán doslova na sílu paží mužů v kokpitu. Těm již začínalo být zřejmé, že se nejedná o poruchu elektroinstalace, ale že se muselo něco vzpříčit. Otázka tak zněla, zda se to může ještě zhoršit. Kapitán nakonec požádal řídící věž v LA, aby byli navedeni na přistání přes oceán. Přestože věřil v hladké přistání, nechtěl, aby v případě toho nejhoršího scénáře ohrozil ještě lidi na zemi. Vyděšené cestující, kteří se vyrovnávali s neustálými propady a lety střemhlav dolů, se snažil uklidnit přistáním v LA, které dle jeho slov mělo proběhnout do dvaceti minut. V 16.15 se spolu s druhým důstojníkem na něj připravoval. Když se pokusili zpomalit na přistávací rychlost, v zádi letounu něco prasklo a letadlo se řítilo z výšky 5000 m dolů…(Česká televize)
Podobné tituly
O pořadu
Letecká doprava je nejbezpečnějším způsobem přepravování osob i zboží po celé naší planetě. Každou minutu jsou ve vzduchu tisíce strojů letících všemi možnými směry. Většina z nich dosáhne bez problémů svého cíle. Jsou ale okamžiky, kdy se posádky a cestující dostanou do situace, jež může skončit tragicky. Námětem šestidílného kanadského cyklu dokumentárních rekonstrukcí jsou události, které se na kratší či delší dobu staly středem pozornosti sdělovacích prostředků. Autoři rekonstruují průběhy známých leteckých nehod prostřednictvím obrazových a zvukových archivních materiálů, výpovědí svědků, pozůstalých, leteckých odborníků a vyšetřovatelů. Svou důležitou roli má také počítačová animace, jež evokuje to, co snad mohli jen tušit dispečeři u svých radarů, a to, co v několika posledních sekundách svého života viděli muži v pilotních kabinách. Charakteristickou součástí cyklu jsou pak hrané scény, které vypovídají o tom, k čemu všemu během letu došlo a jak se s mimořádnými situacemi vyrovnávali lidé za řídícími pákami, jejich neviditelní partneři ve střediscích letového provozu a konečně i pasažéři, jež svůj osud vložili do jejich rukou.Seznam dílů:1. Když na palubě vypukne požár (Fire on Board)2. Když se za letu otevřou dveře (Unlocking Disaster)3. Když dojde palivo (Flying on Empty)4. Když nefungují přístroje (Flying Blind)5. Když je nebe příliš těsné (Deadly Crossroads)6. Když na palubu vstoupí teroristé (The Killing Machine)(oficiální text distributora)