Čestmír Strakatý: Jan Rozek (JAN ROZEK. Zneužívání v církvi a ztráta „dobré pověsti“, Vatikánská smlouva jako riziko pro Česko, zamrznutí při exorcismu)

O audycji

„Spadly mi růžové brýle,“ říká emeritní církevní soudce a odborník na kanonické právo k tomu, jak nahlíží na církev po tom, co se začal věnovat případům zneužívání moci. Připravoval plán, jak by bylo možné během jednoho roku „vyházet“ z církve pedofily, ale bohužel prý těžce narazil, a následně ztratil možnost pracovat v církvi jako soudce nebo právník. Rozek tvrdí, že jsou běžné případy, kdy byl někdo za zneužívání odsouzen civilním soudem, ale v řadách církve dále působí. Je to dané také tím, že v církvi jednoduše „nejsou lidi“, a biskupové to proto řeší všelijak. Podle světových statistik je přitom pět až sedm procent kněží pedofilů. „Na procenta je to vlastně nejhorší zneužívání, které vůbec v nějaké komunitě existuje,“ tvrdí muž, který má se zneužíváním osobní zkušenost, a dodává, že specificky v církvi se týká častěji chlapců. Bývalý církevní soudce varuje také před přijetím smlouvy ČR s Vatikánem, kterou někteří kritici odmítají především kvůli obavám z možného zhoršení postavení obětí zneužívání na základě zpovědního tajemství. V rozhovoru, který byl natočen předtím, než ratifikaci dohody odsouhlasila Poslanecká sněmovna, poukazuje na to, že smlouva je velkým zásahem do právního řádu České republiky. Za takovým prorůstáním církve do státu přitom vnímá i silný lobbing a myslí si, že v 90. letech byli biskupové věřícím blíž. Proč může být česko-vatikánská smlouva stopkou pro vyšetřování sexuálního zneužívání v církvi? Jak probíhá exorcismus a co všechno při něm Jan Rozek zažil? I to se dozvíte v rozhovoru.