en
Čestmír Strakatý: Tatiana Dyková (TATIANA DYKOVÁ. Obohacující nemoc i smrt, rozvod každý měsíc, komedie, které cinkají, a bezobsažné recenze)
Nejsem chytřejší než ten nahoře, a ani nemám větší fantazii než on, říká herečka Tatiana Dyková s tím, že nikdy neměla vysněné role. Věřila, že má-li něco přijít, tak se to stane. Stalo se, že dnes patří k nejobsazovanějším českým herečkám. Postupně se doslova propracovala k tomu, že si toho nenakládá zdaleka tolik jako před deseti lety a ze spoluprací si vybírá ty, které ji vnitřně chytnou. Jednou z takových byla postava Zdeny Mašínové starší ve filmu Bratři, díky které si položila spoustu otázek i uvědomila, jak těžké chvíle dokázala manželka popraveného protinacistického odbojáře zvládnout. Právě možnost vtáhnout diváka do pocitů a emocí pramenících z mezních situací, aniž by je nutně musel prožít, považuje za podstatnou devízu umění, nepřenositelnou prostřednictví dat a informací. Přísun všemožných zpráv si vědomě reguluje, přínosem pro ni nejsou ani recenze, protože se často omezují jen na procenta a osobní výpady typu: Tohle už jsme viděli, takže Dyková nepřekvapila. Spoustu „blbin“ ale taky natočila, to nepopírá. Otevřeně jsme mluvili i o její vážné nemoci, stovce lží, která o ní byla napsaná, stavu současné tuzemské kinematografie, o tom, jak oslovuje boha nebo s kým by nešla na pivo.
More informationAbout show
Nejsem chytřejší než ten nahoře, a ani nemám větší fantazii než on, říká herečka Tatiana Dyková s tím, že nikdy neměla vysněné role. Věřila, že má-li něco přijít, tak se to stane. Stalo se, že dnes patří k nejobsazovanějším českým herečkám. Postupně se doslova propracovala k tomu, že si toho nenakládá zdaleka tolik jako před deseti lety a ze spoluprací si vybírá ty, které ji vnitřně chytnou. Jednou z takových byla postava Zdeny Mašínové starší ve filmu Bratři, díky které si položila spoustu otázek i uvědomila, jak těžké chvíle dokázala manželka popraveného protinacistického odbojáře zvládnout. Právě možnost vtáhnout diváka do pocitů a emocí pramenících z mezních situací, aniž by je nutně musel prožít, považuje za podstatnou devízu umění, nepřenositelnou prostřednictví dat a informací. Přísun všemožných zpráv si vědomě reguluje, přínosem pro ni nejsou ani recenze, protože se často omezují jen na procenta a osobní výpady typu: Tohle už jsme viděli, takže Dyková nepřekvapila. Spoustu „blbin“ ale taky natočila, to nepopírá. Otevřeně jsme mluvili i o její vážné nemoci, stovce lží, která o ní byla napsaná, stavu současné tuzemské kinematografie, o tom, jak oslovuje boha nebo s kým by nešla na pivo.