sk
Neobyčejné životy - S05E11
O svém životě s hudbou vypráví populární zpěvačka, textařka a držitelka devíti Zlatých slavíků.Pozitivní energie, vstřícnost a ochota, se kterou tento portrét s režisérkou Zuzanou Zemanovou natáčela, ji provází celý život. Populární zpěvačka, textařka, herečka i moderátorka prožila dětství v harmonické rodině na Ostravsku. Následně vystudovala herectví na JAMU v Brně. V roce 1963 uspěla v pěvecké soutěži „Hledáme nové talenty“ a začala točit pro rozhlas. V té době začala mít vážné zdravotní problémy, které zvládala s obdivuhodným nadhledem.Vzestup k popularitě nastal s příchodem do Prahy v roce 1969. Začali o ni projevovat zájem známí skladatelé (např. Karel Svoboda pro ni napsal písně jako „Gvendolína“ nebo „Studánko stříbrná“). Hlasové nedostatky Hany Zagorové – nakřáplý hlas se špatnou výslovností sykavek, se paradoxně staly její předností.Repertoár osobité zpěvačky měl po celá 70. a 80. léta značně kolísavou kvalitu – od skutečně kvalitních šansonů s působivými texty (z nichž mnohé si napsala sama) ke kolovrátkovému popu. Počátkem 70. let hostovala v Semaforu („Kytice“), poté se téměř výhradně soustředila na zpěv. Od roku 1973 spolupracuje s kapelníkem a skladatelem Karlem Vágnerem. Zpívala s Petrem Rezkem (hity „Asi, asi“; „Duhová víla“) a počátkem 80. let ji začali doprovázet mladí zpěváci Petr Kotvald a Stanislav Hložek.Po této éře se její repertoár stal více šansonovější a kvalitnější. V roce 1989 podepsala petici Několik vět, což vedlo k dočasnému zákazu činnosti těsně před pádem komunismu. V komorní písňové tvorbě pokračovala i v 90. letech.Prvním manželem Hany Zagorové byl od roku 1986 tanečník Vlastimil Harapes. S ním se v roce 1991 rozvedla a vzápětí se podruhé provdala za slovenského operního pěvce Štefana Margitu, jehož po omezení svých vlastních aktivit doprovázela na koncertních turné a divadelních angažmá po celém světě. (Česká televize)
Viac informáciíEpizódy
Neobyčejné životy - Séria 5
Neobyčejné životy - S05E11
Neobyčejné životy - S05E11
O svém životě s hudbou vypráví populární zpěvačka, textařka a držitelka devíti Zlatých slavíků.Pozitivní energie, vstřícnost a ochota, se kterou tento portrét s režisérkou Zuzanou Zemanovou natáčela, ji provází celý život. Populární zpěvačka, textařka, herečka i moderátorka prožila dětství v harmonické rodině na Ostravsku. Následně vystudovala herectví na JAMU v Brně. V roce 1963 uspěla v pěvecké soutěži „Hledáme nové talenty“ a začala točit pro rozhlas. V té době začala mít vážné zdravotní problémy, které zvládala s obdivuhodným nadhledem.Vzestup k popularitě nastal s příchodem do Prahy v roce 1969. Začali o ni projevovat zájem známí skladatelé (např. Karel Svoboda pro ni napsal písně jako „Gvendolína“ nebo „Studánko stříbrná“). Hlasové nedostatky Hany Zagorové – nakřáplý hlas se špatnou výslovností sykavek, se paradoxně staly její předností.Repertoár osobité zpěvačky měl po celá 70. a 80. léta značně kolísavou kvalitu – od skutečně kvalitních šansonů s působivými texty (z nichž mnohé si napsala sama) ke kolovrátkovému popu. Počátkem 70. let hostovala v Semaforu („Kytice“), poté se téměř výhradně soustředila na zpěv. Od roku 1973 spolupracuje s kapelníkem a skladatelem Karlem Vágnerem. Zpívala s Petrem Rezkem (hity „Asi, asi“; „Duhová víla“) a počátkem 80. let ji začali doprovázet mladí zpěváci Petr Kotvald a Stanislav Hložek.Po této éře se její repertoár stal více šansonovější a kvalitnější. V roce 1989 podepsala petici Několik vět, což vedlo k dočasnému zákazu činnosti těsně před pádem komunismu. V komorní písňové tvorbě pokračovala i v 90. letech.Prvním manželem Hany Zagorové byl od roku 1986 tanečník Vlastimil Harapes. S ním se v roce 1991 rozvedla a vzápětí se podruhé provdala za slovenského operního pěvce Štefana Margitu, jehož po omezení svých vlastních aktivit doprovázela na koncertních turné a divadelních angažmá po celém světě. (Česká televize)
O programe
O svém životě s hudbou vypráví populární zpěvačka, textařka a držitelka devíti Zlatých slavíků.Pozitivní energie, vstřícnost a ochota, se kterou tento portrét s režisérkou Zuzanou Zemanovou natáčela, ji provází celý život. Populární zpěvačka, textařka, herečka i moderátorka prožila dětství v harmonické rodině na Ostravsku. Následně vystudovala herectví na JAMU v Brně. V roce 1963 uspěla v pěvecké soutěži „Hledáme nové talenty“ a začala točit pro rozhlas. V té době začala mít vážné zdravotní problémy, které zvládala s obdivuhodným nadhledem.Vzestup k popularitě nastal s příchodem do Prahy v roce 1969. Začali o ni projevovat zájem známí skladatelé (např. Karel Svoboda pro ni napsal písně jako „Gvendolína“ nebo „Studánko stříbrná“). Hlasové nedostatky Hany Zagorové – nakřáplý hlas se špatnou výslovností sykavek, se paradoxně staly její předností.Repertoár osobité zpěvačky měl po celá 70. a 80. léta značně kolísavou kvalitu – od skutečně kvalitních šansonů s působivými texty (z nichž mnohé si napsala sama) ke kolovrátkovému popu. Počátkem 70. let hostovala v Semaforu („Kytice“), poté se téměř výhradně soustředila na zpěv. Od roku 1973 spolupracuje s kapelníkem a skladatelem Karlem Vágnerem. Zpívala s Petrem Rezkem (hity „Asi, asi“; „Duhová víla“) a počátkem 80. let ji začali doprovázet mladí zpěváci Petr Kotvald a Stanislav Hložek.Po této éře se její repertoár stal více šansonovější a kvalitnější. V roce 1989 podepsala petici Několik vět, což vedlo k dočasnému zákazu činnosti těsně před pádem komunismu. V komorní písňové tvorbě pokračovala i v 90. letech.Prvním manželem Hany Zagorové byl od roku 1986 tanečník Vlastimil Harapes. S ním se v roce 1991 rozvedla a vzápětí se podruhé provdala za slovenského operního pěvce Štefana Margitu, jehož po omezení svých vlastních aktivit doprovázela na koncertních turné a divadelních angažmá po celém světě.
(Česká televize)