Tajné společnosti: Ve stínech - S01E02
Během devíti let se řád iluminátů rozrostl z pěti lidí na uskupení čítající tisíce členů po celé Evropě. Ilumináti vznikli v 70. letech 18 století, v době americké revoluce, a za deset let oficiálně zanikli. Mnoho lidí však věří, že tajně existují dodnes a ovládají celý svět. Cílem iluminátů bylo provést revoluci na globální úrovni. Policejním nástrojem katolické církve byla ve středověku španělská inkvizice. Už tehdy byli stíháni takzvaní „osvícení“, předchůdci iluminátů. V roce 1540 byl založen jezuitský řád Tovaryšstvo Ježíšovo. V jeho čele stál černý papež. Šlo o tajnou společnost. V 18. století se začalo ve společnosti rozmáhat nové filosofické hnutí – osvícenství. Lidé se pomalu učili používat vlastní rozum. Zakladatelem iluminátů byl německý filosof Adam Weishaupt. Vystudoval u jezuitů. Řád pracoval v utajení, cílem bylo infiltrovat do mocenských struktur a nepozorovaně tahat za nitky. Ilumináty významně ovlivnily okultní vědy a hermetismus. Důležitou roli hrály symboly. Důležité byli rovněž rituály, například iniciační rituál při přijímání nových členů. Weishaupt se pokoušel infiltrovat mezi svobodné zednáře, aby získal další příznivce. Ilumináti byli elitáři. Členy řádu byly nejvlivnější osoby politiky, financi, umění. Ke konci 80. let 18. století měli několik tisíc členů. Významnými ilumináty byli například Johann Wolfgang von Goethe nebo Wolfgang Amadeus Mozart. Během své existence získali ilumináti vliv, ale také konkurenci. Rozepře s rosekruciány přerostla v roce 1783 v otevřenou válku. Proti iluminátům začala ostře zasahovat i bavorská vláda. Řád byl zcela zakázán v roce 1785. Weishaupt uprchl do sousedního německého státu a nic se mu nestalo. Následně byli ilumináti obviňováni z politických převratů v Evropě i v Americe na přelomu 18. a 19. století. V novodobé historii se ilumináti přesunuli do pop kultury, zejména hip hopu. Motivy iluminátů nalezneme překvapivě i ve slavné Symfonii č. 9 Ludwiga van Beethovena, jejíž součástí je i Óda na radost. Otázkou tedy zůstává, zda ilumináti stále existují a tahají za nitky, nikdy totiž oficiálně nezanikli.
Více informacíEpizody
Tajné společnosti: Ve stínech - Série 1Tajné společnosti: Ve stínech - S01E04
Společnost Le Cercle fungovala od 50. let 20. století. Jednalo se o neokonzervativní uskupení politických šedých eminencí. Jaltská konference utvořila po 2. světové válce nové uspořádání světa a začala studená válka. V roce 1945 vznikla OSN. První setkání členů Le Cercle v roce 1953 bylo ve znamení snahy o zajištění neoficiálního politického vyjednávání mezi Francií a Německem. Vlády těchto zemí se neměly nic dozvědět. V roce 1957 podepsala Francie a Německo, spolu s dalšími státy, Římské smlouvy, jednalo se v podstatě o zakladatelskou smlouvu EHS. Le Cercle vnímal potřebu omezit vliv USA a Británie na Evropu. Členství Británie v EHS bylo odmítáno až do roku 1973. Koncem 60. let se do činnosti organizace začali zapojovat i Američané a Britové. V roce 1972 byli přijati i členové z Jižní Afriky. Organizace chtěla podpořit režim apartheidu. V 80. letech se počet členů rozrostl na více než 80. Sověti expandovali a Le Cercle plánoval reakci. V 70. letech se k moci dostávaly evropské i americké levicové strany, takže se organizace snažila dosadit pravicové konzervativní politiky – například Reagana a Thatcherovou. V arabských zemích došlo k revoluci, což pro Západ znamenalo ztrátu spojenectví s Íránem. Následovala invaze SSSR do Afghánistánu. Schůzky Le Cercle se následně zúčastnil saudský princ. Organizace šířila do světa propagandu prostřednictvím rádiových vln. Vznikla stanice Hlas Ameriky. V 80. letech se stala cílem sovětské expanze Afrika. Le Cercle pomáhal podporovat protikomunistické rebelské skupiny. Aktivoval také svoji síť pro šíření protikomunistické propagandy v evropských zemích východního bloku. Je otázka, jaký vliv měla organizace na pád komunismu v 80. letech 20. století. Následně se organizace začala soustředit na boj se škodlivým mezinárodním terorismem.
O pořadu
Během devíti let se řád iluminátů rozrostl z pěti lidí na uskupení čítající tisíce členů po celé Evropě. Ilumináti vznikli v 70. letech 18 století, v době americké revoluce, a za deset let oficiálně zanikli. Mnoho lidí však věří, že tajně existují dodnes a ovládají celý svět. Cílem iluminátů bylo provést revoluci na globální úrovni. Policejním nástrojem katolické církve byla ve středověku španělská inkvizice. Už tehdy byli stíháni takzvaní „osvícení“, předchůdci iluminátů. V roce 1540 byl založen jezuitský řád Tovaryšstvo Ježíšovo. V jeho čele stál černý papež. Šlo o tajnou společnost. V 18. století se začalo ve společnosti rozmáhat nové filosofické hnutí – osvícenství. Lidé se pomalu učili používat vlastní rozum. Zakladatelem iluminátů byl německý filosof Adam Weishaupt. Vystudoval u jezuitů. Řád pracoval v utajení, cílem bylo infiltrovat do mocenských struktur a nepozorovaně tahat za nitky. Ilumináty významně ovlivnily okultní vědy a hermetismus. Důležitou roli hrály symboly. Důležité byli rovněž rituály, například iniciační rituál při přijímání nových členů. Weishaupt se pokoušel infiltrovat mezi svobodné zednáře, aby získal další příznivce. Ilumináti byli elitáři. Členy řádu byly nejvlivnější osoby politiky, financi, umění. Ke konci 80. let 18. století měli několik tisíc členů. Významnými ilumináty byli například Johann Wolfgang von Goethe nebo Wolfgang Amadeus Mozart. Během své existence získali ilumináti vliv, ale také konkurenci. Rozepře s rosekruciány přerostla v roce 1783 v otevřenou válku. Proti iluminátům začala ostře zasahovat i bavorská vláda. Řád byl zcela zakázán v roce 1785. Weishaupt uprchl do sousedního německého státu a nic se mu nestalo. Následně byli ilumináti obviňováni z politických převratů v Evropě i v Americe na přelomu 18. a 19. století. V novodobé historii se ilumináti přesunuli do pop kultury, zejména hip hopu. Motivy iluminátů nalezneme překvapivě i ve slavné Symfonii č. 9 Ludwiga van Beethovena, jejíž součástí je i Óda na radost. Otázkou tedy zůstává, zda ilumináti stále existují a tahají za nitky, nikdy totiž oficiálně nezanikli.