cs
Za planetou Zemí - Po 14.09. 22:08
Kolem Slunce obíhají celkem čtyři terestrické planety – Merkur, Venuše, Země a Mars. Mají rozdílné osudy. Venuše byla pozorována už v 17. století. NASA vytvořila velmi odolné sondy Mariner. V roce 1962 proletěl Mariner 2 kolem Venuše. Na jejím povrchu to vře. Sověti měli program Venera. V prosinci 1970 vydržela sonda Venera 7 na povrchu této planety několik minut. V září 1975 přinesla Venera 9 první snímek povrchu. V květnu 1989 vyslala americká sonda Megelen radarové snímky sopečné aktivity. Odhalila, že Venuše mohla být po dobu dvou miliard let podobná Zemi. V roce 2006 se k výzkumu přidala evropská sonda Venus Express. Vědci hledají v atmosféře Venuše i známky života. Merkur je nejmenší terestrickou planetou. Panují na něm extrémní teploty. V roce 1973 fotografovala sonda Mariner 10 jeho povrch, který je posetý krátery. Sonda Messenger vstoupila v roce 2011 na oběžnou dráhu planety a zmapovala povrch. Mars je nejvzdálenější terestrickou planetou. V 19. století byly na jeho povrchu pozorovány kanály. V roce 1965 pořídila sonda Mariner 4 první snímky této planety. V roce 1971 pořídil Mariner 9 více než sedm tisíc fotografií. Objevil tam i nejvyšší sopku sluneční soustavy i to, že na Marsu byla kdysi tekoucí voda. V červenci 1976 přistály sondy Viking 1 a 2 na povrchu planety. Mimo jiné hledaly život. V roce 1997 se uskutečnila mise Pathfinder, která zahrnovala i vozítko Sojourner. Na Marsu jezdila i dvě vozítka mise Mars Exploration Rover a odebírala vzorky. V lednu 2004, v rámci mise Spirit, urazilo vozítko několikakilometrovou cestu do hor. Našlo důkazy, že na Marsu byla před miliardami let voda. V téže době vozítko mise Opportunity urazilo za šest let 45 kilometrů. V roce 2006 zmapovala sonda MOR detailně 99% povrchu Marsu z jeho oběžné dráhy. Mise Mars Phoenix, z května 2008, přistála u polární oblasti. Sonda měla na palubě bagr, kterým objevila dřívějšího stopy biologického života. Mars býval kdysi vodním světem. Slunce dává i bere život na planetách. Sluneční geomagnetické bouře generují nebezpečné částice. Americká sonda Parker, která byla vypuštěna v roce 2018, měla za úkol zkoumat sluneční aktivitu a sledovat ji. Vědci mají výzev stále mnoho. Budoucí mise na Mars budou muset být soběstačné. Mars není přívětivé místo k životu, lidstvo však musí neustále posouvat své hranice. Australský dokumentární seriál (2020) (52 min)
Více informacíEpizody
Za planetou Zemí - Všechna vysílání
Za planetou Zemí - Po 05.10. 22:10
Za planetou Zemí - Po 05.10. 22:10
V roce 1666 Newton objevil gravitační zákon, kterým popsal přitažlivost kosmických těles. Pomocí matematiky byla objevena planeta Neptun. V listopadu 1915 představil Albert Einstein svou obecnou teorii relativity. Teorie změnila představy o vesmíru, zjistilo se, že hmota ohýbá prostor. Tato teorie nebyla dodnes vyvrácena. V roce 1913 představil Niels Bohr novou koncepci složení a fungování atomu, která se opírala o kvantovou fyziku. Vědci se naučili využívat světelné spektrum k identifikaci chemických sloučenin ve vesmíru. Kvantová teorie a obecná teorie relativity však spolu dohromady nefungují. Bez jednotné teorie nebude možné pochopit počátky našeho vesmíru. Nejstarší světlo je známé jako kosmické mikrovlnné pozadí, které bylo objevené v květnu 1964. 380 tisíc let je vesmírná bariéra, za kterou zatím nedokážeme dohlédnout. Černé díry jsou velmi husté objekty, kterým neunikne ani světlo. Vznikají výbuchem supernov. Černá díra ve středu naší Galaxie má 4 milionkrát větší velikost, než naše Slunce. V roce 2009 byla sestrojena soustava radioteleskopů Event Horizon. Společně dokázala vytvořit obraz supermasivní černé díry. Ve vesmíru lze nalézt i gravitační vlny. Detektor Ligo začal hledat stopy gravitačních vln v roce 2002. Podařilo se je detekovat v roce 2015. Detekce nejstarších gravitačních vln by odhalila naši historii až ke zlomku sekundy po vzniku vesmíru. V 60. letech 20. století objevili vědci temnou hmotu. Ta vytváří ve vesmíru obrovské struktury, které fungují jako jakési gravitační lešení. Nyní se zdá, že temná hmota má pětkrát vyšší hustotu, než veškerá viditelná hmota. Nevyzařuje žádné světlo, proto ji nevidíme. Vědci staví přístroje pro detekci neutrin. Temná hmota by měla vyzařovat neutrina při vzájemných srážkách. Detektor Fermi se snaží odhalit temnou hmotu z oběžné dráhy. Další možností je také to, že temná hmota vůbec neexistuje. V 90. letech 20. století začali vědci měřit rychlost rozpínání vesmíru. Předpokládali, že rychlost rozpínání se bude zmenšovat, ale zjistili pravý opak. Tento fenomén byl v roce 1998 pojmenován temnou energií, která působí proti gravitaci. Teleskop Planck dodal v roce 2009 údaje o přesném složení vesmíru. Temná energie tvoří 68% všeho, co existuje, 27% tvoří temná hmota, a jen 5% je tvořeno nám známou hmotou, nebo detekovatelným světlem. Zdá se, že vesmír bude trvat věčně. Čím více se toho o něm dozvídáme, tím více zjišťujeme, jak moc toho o něm nevíme. Australský dokumentární seriál (2020)
Za planetou Zemí - Čt 01.10. 15:40
Za planetou Zemí - Čt 01.10. 15:40
Pátrání ve hvězdách. Dokument Austr. (2020). Zmapujte vývoj dobývání vesmíru od prvních průkopníků až po současné mise. Přistání na Měsíci, cestu za poznáním vzdáleného vesmíru i plány na vyslání člověka na Mars, který může být dalším velkým krokem lidstva...
Za planetou Zemí - Po 28.09. 22:14
Názor, že Země je středem vesmíru, poprvé zpochybnil v roce 1500 Mikuláš Koperník. Na něho navázal Johannes Kepler na přelomu 17 a 18. století. Vynález dalekohledu, v roce 1608, umožnil popsat hvězdy a planety, ujal se toho Galileo Galilei. V roce 1610 dokonce objevil měsíce planety Jupiter. Později se místo čoček začaly používat zrcadla. V roce 1789 mapoval 12 metrový teleskop Mléčnou dráhu. Od roku 1908 studoval 150 centimetrový teleskop hvězdokupy. Zjistilo se, že naše sluneční soustava není ve středu galaxie, ale spíše na okraji. Astronom Edwin Hubble zkoumal galaxie prostřednictvím 250 centimetrového teleskopu z roku 1917. Objevil, že vesmír obsahuje bezpočet galaxií, až 100 miliard. Po 2. světové válce započala éra infračervené astrologie. Umožnilo to vidět skrz prach a pozorovat zrod hvězd. Následně se astronomové naučili využívat všechna pásma elektromagnetického záření. Velkým vynálezem byla i adaptivní optika, která dokáže korigovat zkreslující vliv zemské atmosféry na pozorované objekty. Logickým následným krokem bylo dopravení teleskopu nad atmosféru Země, do vesmíru. První úspěšný teleskop NASA byl na oběžné dráze umístěn v prosinci 1968. Další následovaly. Americký teleskop Spicer, z roku 2003, odhalil kolébky rodících se hvězd a vzdálené černé díry. V dubnu 1990 vynesl raketoplán Discovery do vesmíru Hubbleův teleskop. Nachází se 547 kilometrů nad Zemí. Prvotní snímky byly neostré, zrcadlo bylo špatně zakřivené. Odchylka činila 50tinu šířky lidského vlasu. Posádka raketoplánu Endeavour provedla v roce 1993 úspěšnou opravu. Následné snímky byly ohromující. V prosinci 1995 se Hubble díval dlouho do prázdna a odhalil velké množství galaxií. Lidstvo nahlédlo do skutečného rozměru vesmíru. Nejvzdálenější galaxie na snímku jsou vidět tak, jak vypadaly před více než 12 miliardami let. Giordano Bruno byl ve středověku upálen za to, že myslel, že kolem hvězd obíhají planety. Astronomové tyto exoplanety nyní usilovně hledají. Už jich bylo nalezeno mnoho. Otázka nyní zní, zda někde ve vesmíru existují další Země. V roce 2009 se do pátrání zapojil Keplerův teleskop. Objevil první planetu v obyvatelné zóně. V roce 2020 bylo už objeveno více než 4 tisíce exoplanet. Následníkem Hubbleova teleskopu je teleskop Jamese Webba. Má za úkol zkoumat galaxie z raného vesmíru, první galaxie ve vesmíru. Lidstvo se musí připravit na další velkou porci překvapení. Australský dokumentární seriál (2020)
Za planetou Zemí - Čt 24.09. 15:46
Vnější planety. Dokument Austr. (2020). Zmapujte vývoj dobývání vesmíru od prvních průkopníků až po současné mise. Přistání na Měsíci, cestu za poznáním vzdáleného vesmíru i plány na vyslání člověka na Mars, který může být dalším velkým krokem lidstva...
O pořadu
Kolem Slunce obíhají celkem čtyři terestrické planety – Merkur, Venuše, Země a Mars. Mají rozdílné osudy. Venuše byla pozorována už v 17. století. NASA vytvořila velmi odolné sondy Mariner. V roce 1962 proletěl Mariner 2 kolem Venuše. Na jejím povrchu to vře. Sověti měli program Venera. V prosinci 1970 vydržela sonda Venera 7 na povrchu této planety několik minut. V září 1975 přinesla Venera 9 první snímek povrchu. V květnu 1989 vyslala americká sonda Megelen radarové snímky sopečné aktivity. Odhalila, že Venuše mohla být po dobu dvou miliard let podobná Zemi. V roce 2006 se k výzkumu přidala evropská sonda Venus Express. Vědci hledají v atmosféře Venuše i známky života. Merkur je nejmenší terestrickou planetou. Panují na něm extrémní teploty. V roce 1973 fotografovala sonda Mariner 10 jeho povrch, který je posetý krátery. Sonda Messenger vstoupila v roce 2011 na oběžnou dráhu planety a zmapovala povrch. Mars je nejvzdálenější terestrickou planetou. V 19. století byly na jeho povrchu pozorovány kanály. V roce 1965 pořídila sonda Mariner 4 první snímky této planety. V roce 1971 pořídil Mariner 9 více než sedm tisíc fotografií. Objevil tam i nejvyšší sopku sluneční soustavy i to, že na Marsu byla kdysi tekoucí voda. V červenci 1976 přistály sondy Viking 1 a 2 na povrchu planety. Mimo jiné hledaly život. V roce 1997 se uskutečnila mise Pathfinder, která zahrnovala i vozítko Sojourner. Na Marsu jezdila i dvě vozítka mise Mars Exploration Rover a odebírala vzorky. V lednu 2004, v rámci mise Spirit, urazilo vozítko několikakilometrovou cestu do hor. Našlo důkazy, že na Marsu byla před miliardami let voda. V téže době vozítko mise Opportunity urazilo za šest let 45 kilometrů. V roce 2006 zmapovala sonda MOR detailně 99% povrchu Marsu z jeho oběžné dráhy. Mise Mars Phoenix, z května 2008, přistála u polární oblasti. Sonda měla na palubě bagr, kterým objevila dřívějšího stopy biologického života. Mars býval kdysi vodním světem. Slunce dává i bere život na planetách. Sluneční geomagnetické bouře generují nebezpečné částice. Americká sonda Parker, která byla vypuštěna v roce 2018, měla za úkol zkoumat sluneční aktivitu a sledovat ji. Vědci mají výzev stále mnoho. Budoucí mise na Mars budou muset být soběstačné. Mars není přívětivé místo k životu, lidstvo však musí neustále posouvat své hranice. Australský dokumentární seriál (2020) (52 min)