cs
Chlapectví
Tři filmy o lásce Jesseho a Céline (Před úsvitem, Před soumrakem, Před půlnocí) byly svým způsobem jedinečný režijní počin, ještě pozoruhodnější je však další projekt Richarda Linklatera Chlapectví. Od roku 2002 se tvůrce věnoval se stejnými spolupracovníky každý rok natáčení jedné části filmu, který zachycuje dětství a dospívání chlapce jménem Mason od jeho školních začátků po vstup na vysokou školu. Během dvanácti let tak vznikalo dílo, jež překvapilo a strhlo svou neobyčejnou autenticitou diváky letošního Berlinale. Mladičký a nezkušený Ellar Coltrane jako Mason doslova před našima očima postupně vyrůstá z dítěte v mladíka připraveného čelit životu, mění se a dozrávají i postavy z jeho okolí – sestra (režisérova dcera Lorelei) a rodiče (Patricia Arquetteová, Ethan Hawke). Změnou však prochází i svět, v němž postavy žijí: připomínají to novinky v technologii i v literatuře a výtvarném umění, proměny slovního projevu i hudebního vkusu, přičemž všechny odkazy na současnost působí naprosto přirozeně, aniž pozorujeme jakékoliv časové posuny či skoky.(MFF Karlovy Vary)
Více informacíO pořadu
Tři filmy o lásce Jesseho a Céline (Před úsvitem, Před soumrakem, Před půlnocí) byly svým způsobem jedinečný režijní počin, ještě pozoruhodnější je však další projekt Richarda Linklatera Chlapectví. Od roku 2002 se tvůrce věnoval se stejnými spolupracovníky každý rok natáčení jedné části filmu, který zachycuje dětství a dospívání chlapce jménem Mason od jeho školních začátků po vstup na vysokou školu. Během dvanácti let tak vznikalo dílo, jež překvapilo a strhlo svou neobyčejnou autenticitou diváky letošního Berlinale. Mladičký a nezkušený Ellar Coltrane jako Mason doslova před našima očima postupně vyrůstá z dítěte v mladíka připraveného čelit životu, mění se a dozrávají i postavy z jeho okolí – sestra (režisérova dcera Lorelei) a rodiče (Patricia Arquetteová, Ethan Hawke). Změnou však prochází i svět, v němž postavy žijí: připomínají to novinky v technologii i v literatuře a výtvarném umění, proměny slovního projevu i hudebního vkusu, přičemž všechny odkazy na současnost působí naprosto přirozeně, aniž pozorujeme jakékoliv časové posuny či skoky.(MFF Karlovy Vary)