Vladimír Birgus - fotograf, kurátor, pedagog

Portrét osobnosti české fotografie, o níž ví celý svět.Vladimír Birgus je profesor na ITF – Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kromě toho je stále občasný fotograf. Své práce dosud představil na více než 50 autorských výstavách ve světě (např. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Pardubice, Bratislava, Varšava, Poznaň, Vratislav, Krakov, Vilnius, Amsterdam, Salzburg, Berlín, Mnichov, Eisenach, Paříž, Tours, Moskva, Kyjev, Záhřeb, Novigrad). Jeho fotografie jsou součástí sbírek např. Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea umění Olomouc, Východočeské galerie v Pardubicích, Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Evropského domu fotografie a Národní knihovny v Paříži, Muzea pro fotografické umění v Odense, Muzea moderního umění v San Francisku, Metropolitního muzea fotografie v Tokiu, Jokohamského muzea umění a dalších. Práce Vladimíra Birguse z počátků jeho zájmu o fotografování se přikláněly k dobově aktuální aranžované fotografii. Od poloviny 70. let se však věnuje především dokumentární fotografii. Jako jeden z prvních u nás přešel od sociologických dokumentů s jasně čitelným obsahem k metaforicky a mnohem šířeji pojatým subjektivním fotografiím.Od svých studií na FAMU až do současnosti (téměř třicet let) Vladimír Birgus rozvíjí soubor Cosi nevyslovitelného. Ten obsahuje snímky s obecnějšími tématy, u kterých není důležité, kde vznikly. Obvykle fotografuje v zahraničí, kde má čas, kterého se mu v Praze většinou nedostává. Lidi často zachycuje obrácené zády s pohledy upřenými do dáli. Cloní si oči, aby ještě lépe viděli. Zasaženi čímsi mimo obraz, sledují to námi neviditelné. Nekonvenčně komponovanou nearanžovanou momentní fotografií se Vladimír Birgus snaží o mnohovýznamovou výpověď s řadou vizuálních symbolů a metafor, ve které tematizuje lidský smutek, pocity vykořeněnosti, osamělost člověka uprostřed davu. Většinu fotografií tak můžeme vnímat jako pocity z velkých měst. Kontrast osoby a velkoměstské architektury. Pod zdánlivě jednoduchými a na první pohled snad i neatraktivními záběry se ukrývá mnoho vedlejších odkazů. Vše je možným nositelem sdělení. Fotografii neopatřuje obvyklým názvem, sloužícím jako nápověda pro diváka, ale jen datem a místem pořízení snímku.(Česká televize)